Trombocytopenie: Nebezpečí spočívá v přehlížení příznaků

Purpura, jak se dřív nazývala trombocytopenie, znamená pro nemocného hrozbu krvácení – ať už z dásní, z nosu nebo do kůže, často také ze sliznic, například do zažívacího či močového traktu, nebo u žen v podobě mimořádně silného menstruačního krvácení.

To je sice nepříjemné, ale nikoliv přímo nebezpečné. Příčinou onemocnění je totiž porucha srážlivosti krev, způsobená poklesem počtu krevních destiček – trombocytů – na hodnoty pod 100 × 109/l. Tento údaj se zjistí při vyšetření v laboratoři z krevního obrazu.

Skutečné nebezpečí představuje akutní vzestup nemoci

Tento úbytek je vyvolán poruchou imunitního systému, většinou (až z 80 % primárně, jen z 20 % vlivem působení vnějších činitelů nebo jiných onemocnění). Krev se pak vymyká kontrole, nemá možnost zacelit vzniklé rány. V tom právě spočívá skutečné nebezpečí této choroby.

Nejde jen o to, že při úrazech je velmi obtížné zastavit krvácení. Někdy však dochází ke komplikacím, kdy toto onemocnění krve způsobí krvácení do centrální nervové soustavy, například do mozkových plen, do mozku nebo oční sítnice. V těžkých případech může ohrozit i život. Akutní průběh je totiž velmi rychlý a člověk se z plného zdraví během krátké doby ocitne ve stavu slabosti, bolestivosti, vysokých horeček a ztráty vědomí.

Při podezření upozorněte lékaře

V minulosti měli tito pacienti špatnou prognózu – mortalita dlouhá léta překračovala 90 %, a to v relativně krátké době po stanovení diagnózy. Problém spočívá v tom, že nemocní o své chorobě většinou ani nevědí. Tím pádem nejsou dost opatrní, a navíc se neléčí. Po příčině potíží se pak pátrá ve spěchu a takříkajíc „za pochodu“ na poslední chvíli až tehdy, kdy už se projevy nemoci objevily. Ty však mohou být často zavádějící, takže správná diagnóza bývá stanovena se zpožděním. Cenný čas utíká a komplikace se mohou prohlubovat.

Nejčastěji se stává, že diagnóza je vlastně dílem náhody, třeba při rutinní kontrole nebo při předoperačním vyšetření. Proto by už každý, kdo trpí zdánlivou banalitou – častým vytvářením modřin nebo drobných krvavých teček (tzv. petechií) kdekoliv po těle – měl informovat svého ošetřujícího lékaře o podezření na nemoc krve. O ostatních popsaných příznacích ani nemluvě.

Jaká je léčba a kdy se zahajuje?

Choroba může ovšem vznikat také velmi nenápadně a pozvolna. Může být přechodného charakteru, ale v řadě případů přechází do chronického stavu. U akutního onemocnění většinou dojde k vyléčení, ale u chronické formy je tato pravděpodobnost menší než 10 %. Pak je nezbytná dlouhodobá léčba.

Závažnost onemocnění je dána hodnotami trombocytů a případnými krvácivými projevy. Podle nich se rovněž odvíjí způsob terapie: od prostého sledování a pravidelných kontrol přes medikamentózní opatření až po vyoperování sleziny. Signálem k zahájení léčby obvykle bývají hodnoty krevních destiček pod 30 × 109/l. Nasazují se nejdříve kortikosteroidy a ostatní cytotoxické přípravky, nejnověji také preparáty s účinnou látkou rituximabem. Další variantou je podávání látek potlačujících imunitní reakce. Při náhlém a výrazném poklesu destiček a v závažných případech, kdy je potřeba rychle zvýšit jejich počet, se volí nitrožilní podání imunoglobulinů.